Hroby odbojářů

Jednota pečuje o hroby účastníků I. a II. odboje za národní osvobození na Ostravsku. Do své péče přebírá opuštěné hroby (viz níže), které by jinak byly odstraněny, iniciuje opravu poškozených a výrobu nových hrobových zařízení, aby tak zůstala zachována památka těch, kteří bojovali a trpěli za naši svobodu. V současnosti se jednota stará o pět hrobových míst.

hrob ruského legionáře
Antonína Sedmíka
a jeho ženy Anny

Antonín Sedmík se narodil 9. 2. 1891 do rolnické rodiny v Rudce, obci v Křižanovské vrchovině asi 28 km západně od Brna. Po vypuknutí 1. sv. války nastoupil k 15. dragounskému pluku, v jehož řadách se zúčastnil bojů na východní frontě. Po čase upadl do ruského zajetí, ze kterého se v létě 1917 dostává do čs. revolučního vojska. Jako zkušený jezdec je nejprve přidělen k jednomu z menších jízdních oddílů a v říjnu 1918 přeložen k nově vzniklému 2. čs. jízdnímu pluku "Sibiřskému". Ten sloužil jako průzkumná jednotka, účastnil se ochrany magistrály, bojů o Krasnojarsk i Kungur a potlačoval bolševické povstání v Tjumeni. Na jaře 1920 se Sedmík po šesti letech vrátil do vlasti, kde se začal živit jako železničář. V červnu 1921 pojal za ženu Annu Klosovou (1899-1965), roz. Gimirovovou, Rusku pocházející z Tverské gubernie býv. Ruské říše. Ve 20. letech přesídlil do Mariánských Hor, dnes městské části Ostravy, kde byl aktivním členem místní jednoty ČsOL. Jeho další životní osudy nejsou známy. Zemřel 10. 1. 1959 v Mariánských Horách, kde byl také pohřben.

Naše jednota převzala opuštěný hrob br. A. Sedmíka do své péče v červenci roku 2020.

hrob italského legionáře
Jana Čondla

Jan Čondl se narodil 4. 7. 1887 do rodiny obchodníka v jihočeském Cepu. Mládí však prožil v blízkých Mladošovicích, kde se posléze začal živit jako pekař a založil vlastní rodinu. Roku 1915 musel jako tisíce dalších krajanů narukovat k 23. pěšímu pluku, s nímž prošel krutými pozičními boji na italské frontě. V srpnu 1916 utrpěl během šesté bitvy na Soči zranění a padl do zajetí. Následně byl odeslán na do zajateckého tábora Santa Maria Capua Vetere pod dřímajícím Vesuvem. Právě zde vznikl na počátku roku 1917 pod vedením Jana Čapka Československý dobrovolnický sbor, který se posléze stal základem československé legie v Itálii. Do jejích řad vstoupil také Jan Čondl, který byl v dubnu 1918 zařazen k 31. střeleckému pluku. Do bojů s rakousko-uherským vojskem se sice již zapojit nestačil, pod palbou se ale znovu ocitl při potyčkách s Maďary na Podkarpatské Rusi, kam byl pluk vyslán na počátku roku 1919. Coby vyučený pekař pak byl přeložen k polní pekárně, kde sloužil až do demobilizace v říjnu téhož roku. K pečení chleba se ale už nevrátil, namísto toho nastoupil k finanční stráži. Po nezbytném zaškolení nastoupil v srpnu roku 1920 službu u pohraničního oddělení v Dětmarovicích. Služba na československo-polsko-německém pomezí, zmítaném národnostním antagonismem a sociálním napětím, nebyla pro "finance" vůbec snadná a bezpečná, což dokládá i osud Jan Čondla. Dne 9. prosince 1921 zadržel Čondl na hranici podezřelého muže, kterého chtěl eskortovat na oddělení. Pašerák však v nestřežený moment vytasil skrytý revolver a Čondla na místě výstřelem usmrtil. Následné pátrání bylo neúspěšné. Trojnásobný otec Jan Čondl byl pohřben 12. prosince 1921 v Německé (dnes Dolní) Lutyni.

Čondlův náhrobní kámen v průběhu let zchátral natolik, že byl obcí preventivně odstraněn. Naší jednotě se roku 2020 podařilo kontaktovat rodinu v Čechách a iniciovat finanční sbírku na obnovu hrobového zařízení, na kterou největším dílem přispěli příslušníci Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj a členové Moravskoslezského klubu celníků. Slavnostní odhalení nového náhrobního kamene je plánováno na konec roku 2020.

Na stránce se pracuje. Děkujeme za pochopení.