Naši členové

Biogramy vybraných členů jednoty Ostrava I, účastníků a hrdinů boje za národní osvobození
v letech II. světové války, z nichž mnozí již nejsou mezi námi.

genmjr. v. v. Josef Řehulka
(1915-2002)

čestný předseda i. m.
2000-2002 předseda jednoty


Důstojník z povolání meziválečné čs. armády původem ze Smolkova, který stál roku 1939 u zrodu Legie Čechů a Slováků v Polsku. Po sovětské internaci bojoval u Tobruku a na Středním východě, odkud byl roku 1943 přeložen k čs. zahraniční armádě v SSSR. V jejích řadách se zúčastnil karpatsko-dukelské operace a osvobozování vlasti.  Po únoru 1948 byl několik let vězněn komunisty. Roku 2000 byl zvolen prvním předsedou jednoty ČsOL Ostrava I.

genmjr. v. v. Robert Pavlík
(1912-2002)
člen jednoty

Důstojník z povolání meziválečné čs. armády původem z Krhové u Val. Meziříčí. Mezi prvními vstoupil do Legie Čechů a Poláků v Polsku, přes Francii se roku 1940 dostal do Velké Británie, kde působil mimo jiné jako instruktor britských horských jednotek. Prodělal výsadkový kurz, do okupované vlasti však vysazen nakonec nebyl. V řadách Čs. samostatné obrněné brigády se pak zúčastnil obléhání přístavu Dunkerque, po únoru 1948 šest let vězněm komunistů.


pplk. v. v. Vladimír Řezníček
(1919-2001)

člen jednoty

Rodák z Kunčic pod Ondřejníkem. Roku 1939 odešel do Polska, odkud se dostal k čs. armádě ve Francii, se kterou se zúčastnil ústupových bojů. Ve Velké Británii absolvoval sabotážní a výsadkový kurz. Následně sloužil jako řidič tanku, kde si jej vybral Josef Otisk pro operaci Wolfram. Roku 1944 byl vysazen v Beskydech s cílem vést partyzánskou a sabotážní činnost. Po únoru 1948 šikanován komunisty.


rtn. v. v. Kurt Lanzer
(1928-2016)
člen jednoty

Pocházel z ostravské židovské rodiny, které se podařilo roku 1939 odejít do Polska. Tam se však dostali do sovětské internace. V roce 1942 se z gulagu dostal do čs. armády, kde sloužil coby radista až do konce války. Dva jeho bratři padli u Sokolova. Roku 1949 se v rámci dobrovolnického oddílu zúčastnil izraelské války za nezávislost, za což byl dekorován premiérem Ben Gurionem. V Izraeli se posléze usadil, až do konce života ale udržoval kontakt s domovem.

mjr. v. v. Arnošt Rusek
(1921-2002)
člen jednoty

Jako Ostravan židovského původu se roku 1939 ocitl s rodinou v koncentračním táboře na území Němci okupovaného Polska. Odtud se mu podařilo uprchnout do SSSR, kde strávil dvě léta živořením na Sibiři. V roce 1942 vstoupil v Buzuluku do čs. armády. V bojích o Kyjev přišel o nohu a zbytek války proto sloužil u týlu, kde mezi vojačkami poznal svou budoucí manželku. Po návratu do vlasti se už s rodinou neshledal. Do 50. let sloužil jako důstojník z povolání, po propuštění se dále živil jako úředník samosprávy.

Více zde.

mjr. v. v. Michal Pekar
(1922-2000)
člen jednoty

Narodil se na Podkarpatské Rusi. V říjnu 1939 překročil sovětské hranice s cílem vstoupit do čs. zahraniční armády a bojovat za osvobození vlasti. Místo toho skončil jako mnozí další v sovětském gulagu. Kruté věznění v sibiřské Uchtě naštěstí přežil a roku 1943, jako jeden z prvních tankistů naší východní armády, bojoval u Kijeva, kde byl raněn. Další zranění utrpěl v bojích na Dukle. Když po válce připadla jeho domovina SSSR, přesídlil do ČSR. Rehabilitován byl až roku 1993.

genpor. v. v. Mikuláš Končický
(1925-2015)
čestný předseda jednoty i. m.
2002-2015 
předseda jednoty 

Volyňský rodák, od roku 1944 příslušník čs. zahraniční armády v SSSR. Coby velitel tanku T-34 se v řadách 1. čs. samostatné tankové brigády zúčastnil karpatsko-dukelské, jaselské a ostravsko-opavské operace. Po válce se usadil v ČSR a pokračoval ve vojenské službě. V 50. letech se podílel na budování tankového vojska. Řada dodnes platných postupů a doktrín je jeho dílem. V armádě setrval do roku 1975, kdy byl za své politické postoje propuštěn. Byl držitelem Řádu Bílého lva II. třídy a mnoha dalších československých a zahraničních vyznamenání. Roku 2008 mu bylo uděleno čestné občanství města Ostravy.


brig. gen. v. v. Robert Matula
(1918-2012)
člen jednoty

Horník z Radvanic, po německé okupaci odešel do Polska, kde se přihlásil do francouzské cizinecké legie, v jejíchž řadách sloužil v Alžíru. Roku 1940 se již v čs. armádě zúčastnil bojů o Francii. Následující čtyři roky strávil ve Velké Británii, kde prošel speciálním výcvikem, jako člen paraskupiny Wolfram byl roku 1944 vysazen v Beskydech s cílem vést partyzánskou a sabotážní činnost. Po únoru 1948 krátce vězněn komunisty. Zemřel v kanadském exilu.

pplk. v. v. Jan Pacan
(1925-2012)
člen jednoty

Pocházel z obce Kerecky na Podkarpatské Rusi, kterou si po vyhnání Maďarů na sklonku války přivlastnil Sovětský svaz. Jako mnoho dalších Rusínů tak byl v prosinci roku 1944 nucen nastoupit do Rudé armády, v jejíchž řadách se již o několik týdnů později zúčastnil bojů pod Krakovem, kde také utrpěl zranění ruky. Po připojení Podkarpatské Rusi k SSSR přesídlil do Československa. Až do své smrti aktivně pracoval pro jednotu a přispíval k šíření legionářských tradic.

pplk. v. v. Ludvík Macháček
(1920-2012)
člen jednoty

Pocházel z Pustějova na Novojičínsku. V létě 1939 odešel do Polska, kde byl po jeho porážce internován Sověty. Po dvou letech zajetí v otřesných podmínkách se dostal k čs. jednotce na Středním východě, se kterou následně prošel všemi boji, včetně obrany Tobruku a tažení v Sýrii. Roku 1944 se v řadách motopraporu Čs. sam. obrněné brigády zúčastnil obléhání přístavu Dunkerque. Po únoru 1948 byl šikanován komunisty.

plk. v. v. Karel Habram
(1924-2004)
člen jednoty

Rodák ze Skřečoně, dnes místní části Bohumína, která byla roku 1939 zabrána Německem, musel narukovat do Wehrmachtu. Nedlouho po nasazení na východní frontě se mu však podařilo přejít na sovětskou stranu a roku 1943 vstoupil v Novochopersku do řad čs. exilové armády. Jako příslušník 2. čs. sam. paradesantní brigády byl v září 1944 vysazen na středním Slovensku. Na sklonku roku 1944 utrpěl těžké zranění po výbuchu miny. Se štěstím se mu ale podařilo přežít a dočkat se konce války, po kterém se vrátil do rodné Skřečoně.

mjr. v. v. František Poledník
(1913-2002)
člen jednoty

Pocházel ze Třince, odkud se roku 1939 vydal do Polska, kde vstoupil do Legionu Čechů a Slováků. V jeho řadách byl pak internován Sověty. Teprve o dvě léta později se dostal na Blízký východ k 11. čs. pěšímu praporu - východnímu, se kterým bojoval mimo jiné u Tobruku. Roku 1943 byl přeložen do Velké Británie. Coby příslušník Čs. sam. obrněné brigády se po vylodění spojenců v Normandii zúčastnil obléhání přístavu Dunkerque, jehož němečtí obránci se do rukou Čechoslováků vzdali 8. května 1945.

rtm. v. v. František Přívara
(1923-2006)
člen jednoty

Narodil se ve Stanislavicích u Českého Těšína. Patřil mezi ty Čechy z německého záboru, kteří museli narukovat do Wehrmachtu. V jeho řadách se roku 1943 dostal do severní Afriky, kde padl do britského zajetí. Z něj se následně přihlásil do čs. zahraniční armády. S Čs. sam. obrněnou armádou se v roce 1944 vylodil v Normandii a následně se zúčastnil obléhání přístavu Dunkerque. Po válce se vrátil do rodného kraje.

MUDr. Věroslav Dušek
(1922-2020)

člen jednoty


Lékař z Poruby, od svých 4 let zapálený sokol a zejména celoživotní bojovník za svobodu a demokracii. Za II. světové války aktivně pracoval v sokolském odboji, byl zatčen, vězněn a deportován do koncentračního tábora Dachau, kde se dočkal roku 1945 osvobození. Do boje za demokracii se zapojil také po nástupu komunistů k moci a zvláště v období Pražského jara v roce 1968. Po roce 1989 se zasloužil o obnovu Sokolské župy Moravskoslezské, v jejímž čele do roku 1997 stál. Roku 2018 mu bylo uděleno čestné občanství města Ostravy.


plk. v. v. Otakar Riegl

(1925-2013)
člen jednoty


Coby rodák z Němci okupovaného  Rychvaldu byl roku 1943 jako mnoho jiných Čechů nucen nastoupit do služby ve Wehrmachtu. Při bojích v Normandii se mu však v roce 1944 šťastně podařilo přeběhnout na stranu spojenců a následně vstoupit ve Velké Británii do čs. armády. Po krátkém přecvičení se pak v řadách Čs. samostatné obrněné brigády zúčastnil coby řidič tanku Cromwell obléhání přístavu Dunkerque. Po únoru 1948 musel čelit šikaně ze strany komunistů.

plk. v. v. Boleslav Ivánek
(1917-2003)
člen jednoty

Narodil se v obci Palkovice nedaleko Místku. Do okupace ČSR učil na české menšinové škole v Rumunsku, odkud se posléze vydal na Střední východ. V řadách 11. čs. pěšího praporu se mimo jiné zúčastnil obrany Tobruku, při kterém byl raněn. Roku 1943 prodělal v Severní Americe přeškolení na leteckého radistu a následně byl přeložen do Skotska k 311. čs. bombardovací peruti ve svazku RAF. V jejích řadách se roku 1945 vrátil do vlasti.


voj. v. v. Oldřich Pich
(1925-2012)
člen jednoty

Narodil se v Životicích u Bohumína, které byly roku 1939 připojeny k Německé říši. V roce 1943 tak byl nucen narukovat do Wehrmachtu. V bojích ve Francii se mu ale podařilo zběhnout a připojit se k francouzským odbojářům. Přes Itálii se pak s nemalými obtížemi dostal k Čs. sam. obrněné brigádě obléhající přístav Dunkerque. V jejích řadách se následně vrátil do osvobozené vlasti. Po únoru 1948 byl s rodinou šikanován komunisty.

Více zde.

plk. v. v. Evžen Kijonka
(1919-2009)
člen jednoty

Rodák z Bohumína. Po vypuknutí války se vydal přes okupované Polsko do SSSR s cílem bojovat proti nacistům. Hned po přechodu sovětských hranic byl však zatčen a ve Starobělsku odsouzen k pěti letům nucených prací do gulagu v sibiřské Uchtě. Do naší zahraniční armády se mu již nepodařilo dostat. Z tábora, kde musel v otřesných podmínkách otročit, byl propuštěn až v roce 1947, celé dva roky po konci II. sv. války. Rehabilitace dočkal teprve roku 1992.

pplk. v. v. Vasil Popjuk
(1921-2009)
člen jednoty

Podkarpatský Rusín z Jasině čelil po maďarské okupaci za své postoje věznění a mučení. Roku 1940 proto odešel s cílem bojovat za svobodu do SSSR. Po přechodu hranic ale namísto v armádě skončil v gulagu na Sibiři, kde prožil dva roky utrpení. Až v roce 1943 se mu podařilo v Buzuluku vstoupit do našeho exilového vojska. Bojoval u Kijeva, kde byl raněn. Poté prošel v řadách 3. čs. sam. brigády boji na Dukle, kde opět utrpěl zranění. Jako tisíce dalších Rusínů se poté, co si SSSR uzurpoval Podkarpatskou Rus, domů nevrátil a usadil se Ostravsku.