Deset let bez Mikuláše Končického

Před deseti lety, dne 13. prosince 2015, necelé tři týdny před svými 91. narozeninami, nás navždy opustil dlouholetý předseda Jednoty Československé obce legionářské Ostrava I, účastník bojů na Dukle a Ostravské operace, nositel Řádu Bílého lva a čestný občan města Ostravy - generálporučík Ing. Mikuláš Končický (1925-2015).

V předvečer výročí generálova skonu jsme se spolu s příslušníky 73. tankového praporu "Hanáckého", pro něž je Mikuláš Končický patronem, sešli nad jeho hrobem na vítkovickém hřbitově. Mezi rovy jsme vzpomenuli na hrdinství, obětavost a profesionalitu, kterými naplnil svůj život, a inspiroval několik generací vojáků a členů legionářského bratrstva. Úctu, které se i po deseti letech v našich řadách těší, stvrdily květinové dary a vojenské pocty.

Mikuláš Končický se narodil do rodiny českých krajanů na Volyni, kde zažil tragické období sovětské i německé okupace. V březnu 1944 se přihlásil do československé armády s cílem pomoci osvobodit nikdy nespatřenou vlast předků. "Když jsem předstoupil před odvodní komisi, velitel tankové roty Richard Tesařík mě poplácal po holých zádech a zavelel - k tankistům," vzpomínal po letech s hrdostí. Nedlouho poté se již jako velitel tankové čety zúčastnil dukelské, jaselská a konečně také ostravské operace. "Boje byly těžké a nebezpečné. Ale úkol byl jasný a musel být splněn. K Ostravě jsme se probojovali metr po metru. Lidé nás vítali s nadšením a láskou."

Po válce se Mikuláš Končický rozhodl zůstat v Československu a pokračovat ve službě u armády, kde platil za uznávaného odborníka tankové techniky. Jeho znalosti a pedagogické schopnosti pak nalezly uplatnění ve vojenském školství. Naposledy zastával funkci vedoucího katedry tankové a automobilní na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně. V 70. letech se však dostal v nemilost za svůj odmítavý postoj k sovětské okupaci. Po odchodu z armády přesídlil na Ostravsko a do důchodu pracoval ve stavebnictví.

Morální rehabilitace se Mikuláš Končický dočkal až po pádu komunismu. Aktivně se zapojil do činnosti Českého svazu bojovníků za svobodu. Zároveň se angažoval také v obnově Československé obce legionářské, přičemž její místní jednotu Ostrava I od roku 2002 vedl. Byl neúnavným popularizátorem odbojových tradic a až do vysokého věku besedoval se školní mládeží, které imponoval svým vystupováním a poutavým projevem. Těžištěm jeho veřejných aktivit byla ostravská operace. Po mnoho let neodmyslitelně patřil k předním řečníkům na vzpomínkových a pietních akcích připomínajících události, hrdiny a oběti bojů jara 1945 na dnešním česko-polském pomezí.

Jako výraz uznání a díku za účast na osvobození mu v roce 2008 udělilo město Ostrava čestné občanství. O tři léta později obdržel za své válečné zásluhy z rukou prezidenta republiky Řád Bílého lva II. třídy, který doplnil již tak úctyhodnou sbírku vyznamenání, mezi kterými nechyběly tři válečné kříže, medaile Za chrabrost před nepřítelem a mnohé další naše i zahraniční dekorace. Povýšení do generálské hodnosti se po zásluze dočkal roku 2014.

Mikuláš Končický zemřel v roce 70. výročí vítězství nad nacismem. V dubnu se i přes chřadnoucí zdraví ještě zúčastnil oslav osvobození Ostravy. Naposled vydechl 13. prosince 2015. Poslední rozloučení s vojenskými poctami se konalo v obřadní síni krematoria ve Slezské Ostravě. Jeho ostatky později spočinuly po boku manželky a syna na hřbitově v Ostravě-Vítkovicích.

Text: br. Martin Lokaj
Foto: ses. Jana Hájková