Poslední klapka natáčení filmu Pochožaj

K členům naší jednoty se tentokrát před kamerou připojili také bratři z ČsOL Olomouc 1 - jednoty 6. pluku Hanáckého a spřátelených klubů vojenské historie, aby společně s námi ztvárnili poslední chvíle ppor. Borise Pochožaje, jehož život tragicky vyhasl 26. dubna 1945 v nedožitých 21 letech.

"V 11.00 hod. (moskevského času) mohutná salva slavných sovětských kaťuší zahajuje netrpělivě očekávanou dělostřeleckou přípravu. Nad našimi hlavami letí tuny sovětské oceli na fašistická opevnění. Každý z nás cítí jakési ulehčení. Stručné dotazy a krátké shromáždění u zástupce velitele praporu končí. Než jsme se však stačili rozejít, Němci zahájili protipřípravu, tj. palbu k narušení naší dělostřelecké přípravy. Jedna z jejich min padla přímo doprostřed kruhu, jak jsme stáli a seděli u kpt. Ploskuňáka. Kouř a hlína mne nakrátko oslepily. V tom mě kdosi chytil křečovitě za nohu. Když jsem se rozkoukal, vidím, že je to velitel 1. čety mé roty, podporučík Boris Pochožaj. Jak tak seděl u mých nohou, střepina ze spadlé miny mu přerazila přezku opasku a rozervala břicho. Přítomný nadporučík MUDr. Valent, praporní lékař, mu sice poskytl okamžitou pomoc, avšak zranění bylo smrtelné a Pochožaj zemřel ještě dříve než byl dovezen na brigádní ošetřovnu. Jinak nikomu se nic nestalo. Jen oděv jsme měli v několika případech proděravěný. Rozběhli jsme se ke svým tankům, jejíchž motory už běžely. Řidiči je natočili (spustili) bez povelu okamžitě po zahájení dělostřelecké přípravy, abychom se s tanky přiblížili na 100 až 70 metrů k čáře dopadu vlastních dělostřeleckých granátů. Ani sovětská pěchota nezůstala pozadu. Vyráží s námi a spolu s našimi samopalníky si zalehla pod tanky a čekala na signál k útoku..." 

- ppor. Antonín Popovič, velitel 6. roty 3. tank. praporu 1. čs. sam. tank. brigády v SSSR (Hlas revoluce, 19.6.1970, 24(25), s. 3.)

Text: br. Martin Lokaj
Foto: ses. Jana Hájková