S celníky nad hrobem Jana Čondla

Psal se 9. prosinec 1921, když v brzkých ranních hodinách zahřměl nad čs.-polskou hranici u Dětmarovic výstřel. Na zasněžené zemi tehdy vyhasl život příslušníka místního oddělení finanční stráže strážmistra Jana Čondla. Ten se stal obětí zákeřného útoku muže, kterého během služební pochůzky zadržel pro podezření z pašeráctví. Tragédii umocňoval fakt, že čtyřiatřicetiletý Čondl, jenž předtím prošel v řadách čs. legií ohněm první světové války i boji o Podkarpatskou Rus s Maďary, po sobě zanechal vdovu a tři malé děti. Ty se s ním o několik dní později naposledy rozloučily nad hrobem v Dolní (dříve Německé) Lutyni. 

Byť od nešťastné události uplynulo již 104 let, není Čondlův hrob opuštěn a jeho památka zapomenuta. Děje se tak zásluhou členů naší jednoty, příslušníků Celního úřadu v Ostravě a jejich bývalých kolegů z Klubu moravskoslezských celníků, kteří se hrdě hlásí k tradicím prvorepublikové finanční stráže. Výjimkou nebyl ani letošek, kdy na místě Čondlova posledního odpočinku proběhl v pondělí 8. prosince pietní akt, během kterého byly celníky v čele s plk. Daliborem Kubínem a činovníky naší jednoty položeny květinové dary, vzdány vojenské pocty a v proslovech vyjádřen zasloužený hold i přesvědčení, že vzpomínka na zemřelého nevyhasne, stejně jako ideály, za které bojoval a položil život.

Text: br. Martin Lokaj
Foto: ses. Jana Hájková