Na počest Mikuláše Končického

"Já bych si přál, aby poctivé poznání minulosti pomohlo dalším generacím najít správné relace a ty správné hodnoty dokázaly chránit." Tak znělo přání, které nedlouho před smrtí vložil do svých pamětí, vydaných roku 2015 pod názvem Bez nároku na slávu, jeden z osvoboditelů Ostravy v dubnu 1945 generálporučík Mikuláš Končický.

O naplnění tohoto přání svou činností na Ostravsku usiluje Jednota Československé obce legionářské (ČsOL) Ostrava I, kterou Končický v minulosti sám vedl a jejímž je navždy čestným předsedou. V tomto úsilí však není v regionu zdaleka sama, svědectví pamětníků se snaží zachovat Paměť národa Moravskoslezského kraje. A právě tyto organizace si osobnost Mikuláše Končického dne 12. prosince - tedy v předvečer osmého výročí jeho úmrtí - hned dvojím způsobem připomenuly. Učinily tak společně se spolkem Jagello 2000 a 73. tankovým praporem Armády ČR "Hanáckým" - pro jehož příslušníky je někdejší tankista Končický patronem a vzorem - a to za podpory Ministerstva obrany ČR.

Držiteli Řádu Bílého lva II. třídy a čestnému občanu města Ostravy nejprve jmenované organizace vzdaly hold položením květinových darů a vojenskými poctami nad hrobem rodiny Končických, jenž se nachází na hřbitově v Ostravě-Vítkovicích. Ke shromážděným zde o důležitosti naplňování generálova odkazu promluvil předseda Jednoty ČsOL Ostrava I br. Martin Lokaj. Důstojnou pietní vzpomínku pak završila modlitba kaplana 73. tankového praporu npor. Františka Hrušky.

Účastníci setkání se následně přesunuli do prostor Ostravského muzea, kde se v podvečerních hodinách uskutečnila přednáška,  nazvaná příznačně Z Volyně až do Prahy: Životní osudy tankisty Mikuláše Končického. V té historik Viktor Grossman, který mimo jiné editoval i v úvodu zmíněné paměti, seznámil posluchače s Končického mládím, prožitým na dějinami těžce zkoušené Volyni, s bojovou cestou pod pancířem tanku T-34, účastí na osvobození Ostravy a poválečnou vojenskou kariérou. Publikum přednášky tvořili jednak starší posluchači, z nichž mnozí Končického osobně znali, jednak mládež studentského věku, které nejsou odbojové tradice lhostejné a která je tak zárukou naplnění generálova přání.

Text: br. Martin Lokaj
Foto: br. Vítězslav Mácha