Století Mikuláše Končického

V těchto dnech uplynulo již sto let od narození čestného předsedy Jednoty Československé obce legionářské (ČsOL) Ostrava I, patrona 73. tankového praporu "Hanáckého", účastníka zahraničního odboje v letech II. světové války, příslušníka 1. čs. samostatné tankové brigády a jednoho z osvoboditelů Ostravy - genpor. Mikuláše Končického. Nedožité jubileum si legionáři a vojáci připomenuli již 13. prosince 2024, a to nad hrobem na vítkovickém hřbitově.

Mikuláš Končický se narodil 1. ledna 1925 do české rodiny na Volyni, kde zažil sovětskou i německou okupaci. Když se karty obrátily a rudoarmějci se vrátili, přihlásil se v březnu 1944 do čs. zahraničního vojska s cílem pomoci osvobodit nikdy nespatřenou vlast svých předků. "Když jsem předstoupil před odvodní komisi, velitel tankové roty Richard Tesařík mě poplácal po holých zádech a zavelel - k tankistům," vzpomínal po letech s hrdostí. Nedlouho poté se již jako velitel tankové čety zúčastnil dukelské, jaselská a konečně také ostravské operace. "Boje byly těžké a nebezpečné. Ale úkol byl jasný a musel být splněn. K Ostravě jsme se probojovali metr po metru. Lidé nás vítali s nadšením a láskou."

A tehdy Končického potkalo v osvobozeném městě osudové štěstí. "K mému stroji totiž přiběhla dívka. Zvolala na mne "nazdar!" a dost ji překvapilo, že jsem jí odpověděl česky. Chtěla mne stůj co stůj ukázat rodině jakožto prvního československého vojáka. Sešli jsme tedy do sklepa, krátce si popovídali a já ji pak sdělil, že se pro ni po válce vrátím. Svůj slib jsem dodržel - tak jsem si vlastně "vybojoval" svoji celoživotní lásku a brzy též manželku.

"Po válce se Končický rozhodl zůstat v Československu a pokračovat ve službě u armády, kde platil za uznávaného odborníka tankové techniky. Jeho znalosti a pedagogické schopnosti pak nalezly uplatnění ve vojenském školství. Po odchodu z armády v 70. letech přesídlil do Ostravy, kde až do důchodu pracoval ve stavebnictví. Aktivně se zapojil do života veteránského hnutí. Stál v čele ostravských organizací Českého svazu bojovníků za svobodu a také ČsOL.

Byl neúnavným popularizátorem tradic odboje a až do vysokého věku veřejně přednášel a besedoval se školní mládeží, které imponoval svým vystupováním a poutavým projevem. Těžištěm jeho veřejných aktivit byla přirozeně ostravská operace. Po mnoho let neodmyslitelně patřil k předním řečníkům na všech vzpomínkových akcích připomínajících události, hrdiny a oběti osvobozovacích bojů jara 1945. 

Jako výraz uznání a díku za účast na osvobození mu v roce 2008 udělilo město Ostrava čestné občanství. O tři léta později obdržel za své válečné zásluhy z rukou prezidenta republiky Řád Bílého lva II. třídy, který doplnil již tak úctyhodnou sbírku vyznamenání, mezi kterými nechyběly tři válečné kříže, medaile "Za chrabrost před nepřítelem" a mnohé další čs. i zahraniční dekorace. Dočkal se také povýšení do generálské hodnosti. Zemřel 13. prosince 2015 ve věku nedožitých 91 let. 

Text: br. Martin Lokaj
Foto: 73. tpr AČR